Indicativo o Congiuntivo: Scelte di base
1. Penso che lui *sia* molto intelligente. (Použij konjunktiv po výrazu názoru nebo pochybnosti.)
2. Credo che noi *andiamo* al cinema stasera. (Použij konjunktiv po vyjádření přesvědčení nebo názoru.)
3. Sono sicuro che Maria *ha* già finito il lavoro. (Použij indikativ, protože vyjadřuje jistotu.)
4. È importante che tu *facciano* attenzione alla lezione. (Použij konjunktiv po výrazu důležitosti nebo potřeby.)
5. So che loro *vengono* domani. (Použij indikativ, protože jde o jistotu nebo fakt.)
6. Dubito che lui *parli* francese molto bene. (Použij konjunktiv po výrazu pochybnosti.)
7. Mi sembra che voi *siete* molto felici oggi. (Použij indikativ, protože jde o vnější pozorování.)
8. Speriamo che lei *possa* venire alla festa. (Použij konjunktiv po výrazu naděje nebo přání.)
9. È vero che tu *hai* una macchina nuova? (Použij indikativ, protože jde o ověřitelný fakt.)
10. Voglio che tu *studi* di più per l’esame. (Použij konjunktiv po výrazu přání nebo rozkazu.)
2. Credo che noi *andiamo* al cinema stasera. (Použij konjunktiv po vyjádření přesvědčení nebo názoru.)
3. Sono sicuro che Maria *ha* già finito il lavoro. (Použij indikativ, protože vyjadřuje jistotu.)
4. È importante che tu *facciano* attenzione alla lezione. (Použij konjunktiv po výrazu důležitosti nebo potřeby.)
5. So che loro *vengono* domani. (Použij indikativ, protože jde o jistotu nebo fakt.)
6. Dubito che lui *parli* francese molto bene. (Použij konjunktiv po výrazu pochybnosti.)
7. Mi sembra che voi *siete* molto felici oggi. (Použij indikativ, protože jde o vnější pozorování.)
8. Speriamo che lei *possa* venire alla festa. (Použij konjunktiv po výrazu naděje nebo přání.)
9. È vero che tu *hai* una macchina nuova? (Použij indikativ, protože jde o ověřitelný fakt.)
10. Voglio che tu *studi* di più per l’esame. (Použij konjunktiv po výrazu přání nebo rozkazu.)
Indicativo o Congiuntivo: Frasi subordinate
1. Quando *arriverai* a casa, chiamami. (Použij indikativ v časových větách, protože mluvíme o jisté budoucnosti.)
2. Sebbene lui *sia* stanco, continua a lavorare. (Použij konjunktiv po spojce „sebbene“ znamenající „i když“.)
3. Non credo che loro *partano* domani. (Použij konjunktiv po záporu věty vyjadřující přesvědčení.)
4. Ti avviserò non appena *sapremo* qualcosa di nuovo. (Použij indikativ v časové větě, protože jde o jistou informaci.)
5. È possibile che lei *abbia* già visto quel film. (Použij konjunktiv po výrazu možnosti nebo nejistoty.)
6. Mentre tu *dormivi*, io ho finito il lavoro. (Použij indikativ v časové větě minulosti.)
7. Pur se *piova*, andremo al parco. (Použij indikativ u skutečného děje, i když je podmínka.)
8. Voglio che tu *sia* onesto con me. (Použij konjunktiv po výrazu přání nebo rozkazu.)
9. Credo che loro *sono* a casa adesso. (Použij indikativ, protože jde o přesvědčení vyjádřené kladně.)
10. Benché tu *non capisca* tutto, continua a studiare. (Použij konjunktiv po spojce „benché“ znamenající „i když“.)
2. Sebbene lui *sia* stanco, continua a lavorare. (Použij konjunktiv po spojce „sebbene“ znamenající „i když“.)
3. Non credo che loro *partano* domani. (Použij konjunktiv po záporu věty vyjadřující přesvědčení.)
4. Ti avviserò non appena *sapremo* qualcosa di nuovo. (Použij indikativ v časové větě, protože jde o jistou informaci.)
5. È possibile che lei *abbia* già visto quel film. (Použij konjunktiv po výrazu možnosti nebo nejistoty.)
6. Mentre tu *dormivi*, io ho finito il lavoro. (Použij indikativ v časové větě minulosti.)
7. Pur se *piova*, andremo al parco. (Použij indikativ u skutečného děje, i když je podmínka.)
8. Voglio che tu *sia* onesto con me. (Použij konjunktiv po výrazu přání nebo rozkazu.)
9. Credo che loro *sono* a casa adesso. (Použij indikativ, protože jde o přesvědčení vyjádřené kladně.)
10. Benché tu *non capisca* tutto, continua a studiare. (Použij konjunktiv po spojce „benché“ znamenající „i když“.)
_icon.svg){kind=icon}
