Deklarativní fráze – základní slovosled
2. Tu *parles* français. (Sloveso „parler“ v přítomném čase, 2. osoba jednotného čísla)
3. Il *regarde* la télévision. (Sloveso „regarder“ v přítomném čase, 3. osoba jednotného čísla)
4. Nous *aimons* le chocolat. (Sloveso „aimer“ v přítomném čase, 1. osoba množného čísla)
5. Vous *écoutez* la musique. (Sloveso „écouter“ v přítomném čase, 2. osoba množného čísla)
6. Elles *finissent* leurs devoirs. (Sloveso „finir“ v přítomném čase, 3. osoba množného čísla)
7. Je *suis* étudiant. (Sloveso „être“ v přítomném čase, 1. osoba jednotného čísla)
8. Il *a* un chien. (Sloveso „avoir“ v přítomném čase, 3. osoba jednotného čísla)
9. Nous *prenons* le bus. (Sloveso „prendre“ v přítomném čase, 1. osoba množného čísla)
10. Vous *voyez* la mer. (Sloveso „voir“ v přítomném čase, 2. osoba množného čísla)
Deklarativní fráze – tvoření vět v minulém čase passé composé
2. Tu *as* parlé avec elle. (Pomocné sloveso „avoir“ v přítomném čase, 2. osoba jednotného čísla + příčestí minulé)
3. Il *a* regardé un film. (Pomocné sloveso „avoir“ v přítomném čase, 3. osoba jednotného čísla + příčestí minulé)
4. Nous *avons* aimé le concert. (Pomocné sloveso „avoir“ v přítomném čase, 1. osoba množného čísla + příčestí minulé)
5. Vous *avez* écouté la radio. (Pomocné sloveso „avoir“ v přítomném čase, 2. osoba množného čísla + příčestí minulé)
6. Elles *ont* fini leurs devoirs. (Pomocné sloveso „avoir“ v přítomném čase, 3. osoba množného čísla + příčestí minulé)
7. Je *suis* allé au marché. (Pomocné sloveso „être“ v přítomném čase, 1. osoba jednotného čísla + příčestí minulé, ženský rod podle potřeby)
8. Il *est* venu hier. (Pomocné sloveso „être“ v přítomném čase, 3. osoba jednotného čísla + příčestí minulé)
9. Nous *sommes* partis tôt. (Pomocné sloveso „être“ v přítomném čase, 1. osoba množného čísla + příčestí minulé)
10. Vous *êtes* restés à la maison. (Pomocné sloveso „être“ v přítomném čase, 2. osoba množného čísla + příčestí minulé)